Anglický mastif
V rámci této velké
skupiny Molosů patří Anglický mastif mezi nejstarší psí plemena
a navzdory jeho bojové minulosti jej lze v současnosti
charakterizovat jako dalšího krotkého psího obra. Do Velké
Británie se předkové Mastifa
dostali
prostřednictvím Keltů, Féničanů a Anglo-Sasů. V roce 55 př. n.
l., kdy Julius Caesar se svým vojskem dobýval Británii, byl
překvapen silou a odvahou anglických psů bránících britské
hradby. Tito psi mu tak učarovali, že je převezl do Říma, kde se
používali na zápasy v arénách.Zmínka o tom je i v záznamech
Římana Arriana, místodržitele v Galii (z roku 131 n. l.), který
ve svém díle "Kynegetikus" popisuje keltské psy, lámající v
aréně býkům vazy.Tito psi přes přes svoji velikost a sílu byli
velmi dobře ovladatelní a pro tuto jejich vlastnost je nazýval "Mansuetus",
což znamená - mírný, krotký - a údajně z tohoto slova vznikl
název Mastif. Je to však pouze jedna z verzí, protože je možné,
že jméno Mastif má také kořeny někde v keltském prostředí.
Zápasy zvířat v arénách se stali oblibou i britské šlechty.
Mastifové byli po dobu několika století zneužíváni na zápasy s
býky, medvědy i lvy. Po roce 1658 nebyly již tyto zápasy pouze
zábavou šlechty, ale sloužily také pro pobavení lidu a to honbou
na býky. Tyto honby byly všeobecně rozšířeny, protože maso
štvaného býka bylo křehčí než maso zvířete, které nebylo k smrti
uštváno. V některých oblastech existovaly zákony, které pod
hrozbou pokuty zakazovaly řezníkovi zabít býka, aniž by byl
nejdříve uštván psy. Tyto krutosti byly definitivně zakázány v
roce 1853 anglickým parlamentem. Po tomto zákazu v 19. století
popularita mastifa ve Velké Británii poklesla. O původním
využívání Mastifů jako bojových psů hovoří archívní záznamy
kronikářů bitev. K nejslavnějším záznamům bojové minulosti
Mastifa patří bitva u Agincoure v roce 1415 a také zmínka z roku
1500, kdy anglický král Jindřich VIII. pomohl Karlu V. v boji
proti Franceskovi I., francouzskému králi, tak, že mu poslal 800
pro boj vycvičených Mastifů i s doprovodem. Mastifové zůstali
bojovými psy až do 17. století. Mimo jiné využívali služeb
Mastifů také španělští dobyvatelé při pronásledování indiánů v
Jižní Americe. V Severní Americe byli Mastifové použiti ve válce
Jihu proti Severu, kde bojovali na straně Konfederace. Koncem
16. století se jejich využit přeorientovalo i na lovy, zvláště
na medvědy a vlky, avšak nikdy se nestali skutečnými loveckými
psy. I když Mastifové byli po dobu své existence používáni ve
válkách, v arénách i na lovech, jejich povaze nejlépe vyhovovalo
jejich využití jako psů hlídajících obydlí, majetek a pána.
Zvláště po zákazu zvířecích zápasů spočívalo využití Mastifů v
hlídání anglických sídel, převážně šlechtických. V této úloze
byli a jsou neohroženými pány, kteří se v noci pohybovali po
svěřeném území, na které nemohl vstoupit nikdo nevítaný, ať již
omylem či úmyslně. Každého živého tvora, který jeho území
nerespektoval, nemilosrdně napadl. Pro tuto jeho zdánlivě krutou
povahu byl v této úloze strážce nenahraditelný, čehož důkazem
jsou historky o jeho hrůzostrašnosti v noci, které jsou velmi
barvitě popisovány v mnohých povídkách či románech, jako
například v nejznámějším Psu Baskervilském od A. C. Doyla.
Mastif se díky své náročnosti na výživu nestal "psem mnohých",
jak říkají Angličané, čemu může vděčit, že se vyhnul různým
šlechtitelským módním vlnám a dodnes si zachoval takřka
nezměněnou podobu exteriéru, což dokazují i dobové kresby a
vyobrazení. Čistá plemenitba anglických Mastifů se datuje
přibližně od roku 1415, kde, v již vzpomínané bitvě u Agincoure,
je zmínka o feně Sira Peersa of Lyme Hall, která se považuje za
pramatku slavných Lyme Hall Mastifů. Mastif je dnes symbolem
síly, ale při své hmotnosti dovede být neuvěřitelně rychlý a
obratný. Jeho podceňování by mohlo být pro vetřelce vážnou
hrozbou, jelikož, pokud je okolnostmi donucen, dokáže být velmi
nebezpečný. Navzdory tomu je povahově svému pánovi velmi oddaný.
Inteligence Mastifa je podle tvrzení mnohých anglických
chovatelů tak velká, že dopustit se na něm násilí je nedůstojné
tvora, jenž sám sebe nazývá "Homo Sapiens" či "Pán tvorstva". |